12. Dlouhá třída, Kozí nám., kostel sv. Haštala, Anežský klášter

Dlouhá třída je jakýmsi okružním bulvárem. Je to nejdelší ulice Starého Města. A také jedna z nejstarších, o čemž svědčí i její nepravidelný oblouk. Spojnice mezi cestou od Poříčské brány (Černá) k brodu, ale ztratila po stavbě Juditina mostu tento svůj původní význam. Byla nahrazena ulicí Celetnou. Dlouhá třída se stala sídlem živností a výroby. V této ulici bylo nejméně 13 pivovarů, některé z nich se zachovaly až do počátku 20. století. Rozložité, nevysoké domy se širokými průjezdy svědčí o měšťanském životě svých pánů.

Kozí náměstí se v nejstarší době jmenovalo Starý uhelný trh a vždy se odtud rozbíhalo 5 ulic. Kozí plácek je snad odvozen od trávníku, který tu kdysi bývával a na němž se pásly kozy, také se tu i prodávaly.

Na západ, v Dušní ulici, při hranici bývalého gheta je původně gotický kostel sv. Ducha – byl založen v první polovině 14. století a v 15. stol. byl skoro celý přestavěn a zbarokizován. Kdysi součást kláštera benediktinek (od r. 1420). Kostel odděluje od sebe židovskou osadu západního a východního ritu.

Kostel sv. Salvátora stojí na rohu ulice Dušní a Salvátorské. Goticko – renesanční chrám byl postaven v r. 1614 pro německé luterány, od roku 1626 patřil klášteru paulánů. Zrušen roku 1784. Potom tu byla mincovna, dnes evangelický kostel.

V ulici U Milosrdných stojí původem gotický, barokně přestavěný chrám sv. Šimona a Judy s klášterem a špitálem milosrdných bratří. Za tímto kostelem je přistavena nemocnice na Františku.

Starý František – byl územím plavců, rybářů, vorařů a houfu jejich dětí. Živořili tu nezaměstnaní, tuláci, žebráci, prostitutky a zloději. Svým prostředím připomínal pražské Podskalí, byl ale drsnější než čtvrt pod Vyšehradem. František se začal měnit, když byl r. 1868 postaven druhý pražský visutý most přes Vltavu, nejdříve se mu říkalo Františka Josefa I., později Eliščin a nakonec Štefánikův. Při té příležitosti se začalo upravovat nábřeží a zmizely nízké domky při Eliščině nyní Revoluční třídě. Roku 1904 vyrostla na nábřežípětimetrová zeď. Chránila František před záplavami. Město za ní se propadlo do hlubokého údolí. Celá čtvrt byla asanována, byla navezena vysoká navážka a na ní postaveny nové domy.. Svědčí o tom patnáct schodišť , která jsou zajímavostí této čtvrti. Tady lze spatřit, na jak mohutné navážce byly postaveny nové asanované domy. Schodiště měla zaniknout po zbourání posledních neasanovaných domů. Asanaci ale došel dech a původně provizorní schodiště přečkala celé století. První dvě schodiště jsou na rohu ulice Bílkovy a Kozí, další na rohu Kozí a U milosrdných. Další schodiště je U Obecního dvora. Další jsou na Kozím náměstí a u Nemocnice na Františku..

V letech 1905 – 1913 zaniklo Jánské náměstí, ústřední náměstí starého Františku. Uchována z něj zůstalasocha svatého Jana Nepomuckého, přemístěna k nedalekému kostelu svatého Ducha. Kdysi zasypána květinami poutníků, jedna z nejobletovanějších sakrálních skulptur staré Prahy, stojí zapomenutá v temném koutě u bočního vchodu kostela.

Východní část mezi ulicí Dlouhou, Revoluční třídou a Vltavou – Haštalská čtvrt si zachovala velmi osobité ovzduší. Františkánská chudoba minoritské řehole, pro kterou blahoslavená Anežka postavila klášter na Františku, jakoby předurčovala její ráz.

Kostel sv. Haštala – stál již 40 let, když byl založen Anežčin klášter. Z původního haštalského kostela je zachována jen gotická severní loď s křížovou klenbou. Vše ostatní je barokně upravováno a přestavěno po požáru r. 1689, začátkem 18. století byla přistavěna mohutná věž. Jméno Haštal je český překlad latinskéhoCastulus a nikde jinde v Čechách kostel sv. Haštala není. Castulus byl vysoký úředník římského císařského dvora, při pronásledování křesťanů mučený a zaživa zahrabaný. Náměstí kolem kostela vzniklo v roce 1832, kdy tu byl zrušen hřbitov kolem kostela. Krátká ulička, velmi půvabná Řásnovka nás dovede až k ústí Revoluční třídy (dříve Eliščina), před palác Merkur s dříve hudební kavárnou Vltava. Za kostelem sv. Haštala stojí fara kostela a bývalá kostnice.

Od kostela vede malá ulička k bráně kláštera Blahoslavené Anežky (český Assisi). Komplex zahrnující kromě hospodářských stavení dva kostely, dvě kaple, dva kláštery a dům abatyše byl zbudován asi ve druhé třetině 13. století pro klášter Klarisek, ženské řehole františkánské, založené u nás sestrou krále Václava I. Anežkou. Vysoké postavení zakladatelky, která byla v přímých stycích se sv. Klárou, vysvětluje neobyčejnou kvalitu této architektury, její přímé navázání na francouzské gotické umění.

Je to v Praze nestarší gotická památka.

Václav I. přijal roku 1235 „klášter ke cti sv. Františka postavený a špitál k němu příslušný, ležící u sv. Haštala, pod svou královskou ochranu“. Při tom mu udělil veškeré svobody a privilegia, jaké do té doby měl jen vyšehradský kostel. Nový král Přemysl Otakar II., spolu s Anežkou zakončili v areálu kláštera stavbupřemyslovského mauzolea, zasvěcenou sv. Salvátoru - Kristu Spasiteli.

Nejstarší části kláštera byly budovány ještě z románských kvádříků, později se začalo stavět z cihel. Jádrem kláštera bylo dlouhé křídlo konventu a kostel sv. Františka, dokončený roku1240. Jeptišky předaly mnichům kostel sv. Františka a samy jako svatyni začaly používat Salvatorský chrám.

Obnova kláštera začala po roku 1900 a trvala spolu s archeologickým výzkumem až do roku 1981, kdy byl celý objekt předán Národní galerii.

Anežský klášter

Kostel sv. Haštala