17. Židovské město

Židovští obchodníci se v Praze usazovali již v 10. století. První synagoga byla na Újezdě a známé je i osídlení v okolí Vyšehradské cesty. V 11. a 12. století byl první židovský hřbitov (1254 – 1478) i osídlení kolem něho, v okolí Vladislavovy ulice na Novém Městě. Od poloviny 12. století se Židé v Praze začali usazovat převážně kolem Staronové synagogy na Starém Městě.

Kolem kostela sv. Ducha se soustředili Židé, kteří přišli do Prahy z východu (patřili k východnímu ritu). Židé patřící k západnímu ritu, co přišli ze západu se usadili kolem Nové synagogy, které se později říkalo Staronová.

Roku 1234 bylo Staré Město ohrazeno hradbami, včetně židovského osídlení. Osada „V Židech“ získala omezenou pravomoc, vzniklo tu Židovské Město, které mělo své teritorium, svoje školy, vězení pro menší přestupky, soudní tribunál a později i radnici.

Bez obchodu s penězi, který patřil Židům se hospodářský život země neobešel. Proto měli Židé velmi důležitou hospodářskou funkci i moc. Za Rudolfa II. zažilo Židovské Město největší rozkvět, díky bohatství Mordechaje Maisela a moudrosti rabího Löwa. Stavěly se nové synagógy, vzkvétala řemesla, byla známá pražská talmudská škola.

Marie Terezie vyhostila Židy z Prahy za spolupráci s Prusy v rakousko – pruské válce. Židé z pražského židovského města se usídlili v Libni, r. 1749 se ale mohli vrátit zpět.

Josef II. zrovnoprávnil postavení Židů, na jeho počest se židovské město začalo nazývat Josefovem.

Roku 1893 byl vyhlášen asanační zákon, během dvaceti let byl židovský okrsek (mezi Kaprovou a Dušní ulicí) zbourán. V bývalém přelidněném ghettě již v té době bydlela převážně křesťanská chudina, bohatí Židé se vystěhovali.

STARONOVÁ SYNAGOGA - vznikla kolem roku 1280, patří k nejstarším ranně gotickým stavbám v Čechách, je to nejstarší synagóga Evropy. V předsíni byly od sedmnáctého století umístěny pokladnice pro výběrčí židovské daně. Portál do synagógy je zdoben tympanonem s reliéfem z vinných listů a hroznů. Reliéf znázorňuje 12 izraelských kmenů a jeho 12 větví. Prostor synagogy je rozdělen dvěma osmibokými pilíři do dvou gotických lodí. Pilíře nesou pětidílnou klenbu. Ve středu modlitebny je řečniště s pultem pro předčítání z tóry. Kolem řečniště je ozdobná gotická mříž z 15. století. Tóra je prvních pět knih ze Starého zákona. Tóra byla uchovávána ve schráně (nejposvátnější místo synagógy), která stojí u východní stěny. Před schránou visel chrámový koberec. Tóra se navinovala na dřevěný válec se zdobeným držadlem. Předčítající se nesměl dotýkat při čtení tóry rukou, pouze stříbrným ukazovátkem. Svitek tóry se přečetl postupně během jednoho židovského roku. Po ukončení bohoslužby byla tóra zavinuta a ozdobena drahou korunou. V interiéru jsou hebrejské nápisy na stěnách, zdobené lustry a renesanční lavice. Sedadla se platila a dědila z generace na generaci. Na těchto sedadlech sedávali muži. Ženy měly povolen vstup do synagógy jen v den své svatby a jinak sledovaly čtení z tóry z galérie. Vnitřek synagógy zdobí korouhev, dar Karla IV., jako symbol samostatnosti židovské obce z r. 1357. Šesticípá hvězda na praporci se židovským kloboukem je znakem pražských židů. Synagóga slouží nyní jako modlitebna.

Dva pohledy na Staronovou synagogu

VYSOKÁ SYNAGOGA - stojí naproti vchodu do Staronové synagogy. Dříve Radniční synagoga. Byla spojena s vedlejším domem Židovské radnice. Sloužila i zasedání rabínského soudu. Byla postavena M. Maiselem v druhé polovině 16. století, v renesančním slohu. Žebra klenby hlavního sálu vytváří bohatý ornament s rozetami, uprostřed s osmicípou hvězdou. Synagoga je „Vysoká“, jelikož je umístěna až v prvním patře. Nyní slouží jako Muzeum a jako modlitebna.

Pražské židovské muzeum má nejrozsáhlejší a umělecky nejhodnotnější soubor památek Židů v Evropě.

ŽIDOVSKÁ RADNICE – byla postavená ve stejné době jako Vysoká synagóga, stejným mecenášem i stejným stavitelem Pankratiem Roderem. Roku 1765 byla přestavěna v rokokovém stylu. Stavba je ozdobena rokokovou mříží a bání s lucernou. Na věži jsou dvoje hodiny z roku 1764. Jedny jsou klasické, s řeckým ciferníkem, druhé mají hebrejské číslice a ručičky, které se otáčí v protisměru.

Židovské město - Radnice

KLAUSOVA SYNAGOGA - je v ulici U Židovského hřbitova (dříve Hampejzská). Původně zde byly 3 malé budovy (klausy). V první budově byla škola rabbiho Löwa, ve druhé synagóga a ve třetí nemocnice. Poslední - konečná přestavba byla v 80. – tých letech 20. století. Nyní je zde expozice starých hebrejských tisků a rukopisů.

OBŘADNÍ POHŘEBNÍ SÍŇ - byla přestavena r. 1906 v novorománský hrádeček. Nyní se používá jako výstavní síň.

STARÝ ŽIDOVSKÝ HŘBITOV – Dům života. Na malé ploše je pohřbeno místy až v šesti vrstvách kolem 20 tisíc příslušníků židovské víry. Počet náhrobků je asi 12 000. Hřbitov byl založen v první polovině 15. století. Nejstarší náhrobek je rabbiho Avigdora Kary s datumem 23. dubna 1439. Jelikož se dle židovské víry s kostmi pohřbených nesmí hýbat, vrstvili se mrtví na sebe. Pohřbívalo se bez rakví, mělce do země. Poslední pohřeb byl zde r. 1787. Od té doby se pohřbívalo na Žižkově a nyní na Olšanech. Náhrobní kameny, na zadní straně hrubě opracované, mají na přední straně nápis, který zaplňuje jeho celou plochu. Je na něm uvedeno jméno, původ a rok úmrtí zemřelého, spolu s jeho vlastnostmi. Kameny jsou také doplněny o symboly rodů, jmen a povolání. Od 16. století jsou na hřbitově místo kamenů i tumby, zvané domek. Tumby jsou prázdné, mrtvý je pohřben pod nimi v zemi. Pozdější tumby mají i rokokový ornament. Symbol vinného hroznu, na náhrobcích, znamená plodnost, piniová šiška píli. Žehnající ruce jsou symbolem příslušenství ke kněžskému rodu kohenů, konvice jsou symbolem chrámových služebníků. Znak koruny je pro znalce Tóry. Na reliéfech jsou znázorněna i jména: Löw - lev, Hirsch – jelen a dále liška, medvěd, kohout, kapr a další. Mezi další symboly patří i povolání zemřelého: nůžky pro krejčího, hmoždíř pro lékárníka, lékařská pinzeta. Nejznámější z náhrobků je tumba rabbiho Löwa (1520 – 1609). Kamínky – zvyk pokládaní kamínků na náhrobní desky pochází z doby bloudění Židů v poušti, kdy byly na mrtvoly kladeny kameny, aby je neodnesla divoká zvěř. Kamínek se musí na hřbitov přinést! Nesmí se sbírat na hřbitově!

Židovský hřbitov, jeho okolí

MAISELOVA SYNAGOGA – byla postavena r. 1593 na náklad M. Maisela. Je to původně renesanční budova, ve které byl poprvé do modlitebny povolen přístup i ženám. Dnešní novogotická podoba je z počátku 20. století. Nyní je zde sbírka synagogálního stříbra.

Maiselova synagoga

PINKASOVA SYNAGOGA - nejcennější renesanční (pozdně gotická) stavba Židovského Města se zachovanou studnou a rituální lázní (mikve). Byla založena rabínem Pinkasem r. 1479. Od roku 1960 jsou na stěnách jména 80- ti tisíc Židů z Čech a Moravy, obětí 2. světové války.

ŠPANĚLSKÁ SYNAGOGA – název synagogy je podle použitých motivů ze španělského paláce Alhambry. Jsou zde instalovány varhany (poprvé v židovské modlitebně, hrál na ně Fr. Škroup).

Další pražské synagogy :

JUBILEJNÍ SYNAGOGA - Jeruzalémská 7, Praha 1 – Nové Město, je z roku 1906. Byla postavena jako náhradní synagóga za zbořené synagógy při asanaci Židovského Města. Slouží jako modlitebna.

LIBEŇSKÁ SYNAGOGA – ulice U Synagógy, Praha 8, je z roku 1858. Stojí na místě modlitebny z roku 1592. Nyní je zde výstavní a koncertní síň.

SMÍCHOVSKÁ SYNAGOGA – Stroupežnického 32, Praha 5 byla postavena r. 1863 v pseudorománském stylu, roku 1931 byla přestavěna ve funkcionalistickém stylu. Od roku 2004 je zde depozitář Židovského muzea.

KARLÍNSKÁ SYNAGOGA – Vítkova 13, Praha 8 – je z roku 1861. Ve 20. století byla funkcionalisticky přestavěna. Od roku 1950 je svatyní Církve československé husitské.

MICHELSKÁ SYNAGOGA – stojí v ulici U Michelského mlýna. Od roku 1975 slouží pro Církev československou husitskou.