2. Rudolfinum

V místech dnešního Palachova náměstí, kde dříve byla jízdárna (rejdiště) bylo roku 1885 otevřeno Rudolfinum od arch. Josefa Zítka a Josefa Schulze. Korunní princ Rudolf, který se účastnil slavnostního otevření objektu, se stal jeho patronem. Rudolfinum se skládá ze dvou částí, jedna měla sloužit jako obrazárna Společnosti přátel umění a druhá jako část hudební, pro hudební produkce. Celý komplex je první pražskou budovou určenou pro víceúčelový umělecký prostor. Česká filharmonie se zde poprvé představila r. 1896.

Obě části Rudolfina (Dům umělců), jižní, s Dvořákovou síní a severní, výstavní, jsou odděleny prostornou dvoranou, která vede do výstavních prostor dvouramenným schodištěm. Dvorana je prostorná, se skleněným stropem. Ve sloupové síni je krásná kavárna.

Na rozdíl od Národního divadla (stejní autoři stavby) nejsou v Rudolfinu vlastenecky pojaté malby. Převážně zde jsou malby anticky laděné vídeňského malíře Pietra Iselly. Nikde nejsou figurativní výmalby.

Po vzniku Československé republiky byly prostory Rudolfina upraveny arch. Václavem Roštapilem pro účely poslanecké sněmovny Národního shromáždění. Další úpravy provedl arch. Rudolf Kříženecký (do r. 1932). Varhany byly po této druhé větší úpravě převezeny do Brna, nahradila je parlamentní tribuna.

Za II. světové války sloužilo Rudolfinum potřebám Německé filharmonie. Oba sály začaly opět sloužit koncertním účelům. Rekonstrukci provedl Antonín Enger. Severní část zůstala beze změny.

R. 1946 se začaly v Rudolfinu opět pořádat hudebních akce (festival Pražské jaro).

Vzniklo tu sídlo České filharmonie a začala zde působil konzervatoř, hudební vzdělávání.

V letech 1990 – 1992 byla pod vedením arch. Karla Pragera provedena generální rekonstrukce Rudolfina. Pod Palachovým náměstím vznikly podzemní garáže. Prostory určené původně pro obrazárnu, začaly opět sloužit výstavním účelům. Varhany, lustry a další mobiliář, vše bylo vráceno na svá původní místa.

Půdorys obou budov odpovídá účelu, kterému budovy slouží. V rozích jsou čtvercové rizality,. Střecha je pokryta měděným plechem. Budova má zvenku bohatou plastickou výzdobu. Na atice po celém obvodu je 32 soch. Jsou to plastiky hudebních skladatelů - Mozarta, Glucka, Haydna, Schumana, Webera, Bartholdyho, Bacha, Beethovena.. a antických i renesančních malířů, sochařů a architektů – Leonarda, Rafaela, Donatella..

Před dvoupatrovým průčelím jsou sochy lvů, sfing (z Alšova nábřeží). Včelky na sfingách jsou symbolem spořivosti a připomínají hlavního sponzora stavby: Českou spořitelnu, v jejímž vedení byli Češi, ale převážně Němci.

Alegorické sochy hudby světské a církevní, které stojí před budovou jsou od Antonína Wagnera. Litinové kandelábry byly zhotoveny dle návrhu Josefa Schulze. Bronzová socha Antonína Dvořáka byla umístěna před Rudolfinum r. 2000. Je dílem sochaře Jana Wagnera, který sochu zhotovil dle návrhu svého otce Josefa Wagnera.

Dvořákova síň, z roku 1884, s korintskými sloupy, je uzavřená mělkou kupolí. Má výbornou akustiku, kapacita sálu je 1100 míst. Varhany mají podobu antického chrámu s bohyní Athénou v tympanonu. Jsou od varhanáře Sauera z Frankfurtu. Pouze pro komorní hudbu slouží Sukova síň, přístupná z Alšova nábřeží.

Galerie Rudolfinum je součástí objektu Rudolfina, je financována Ministerstvem kultury ČR. Provoz zahájila roku 1994 a orientuje se převážně na současné umění. Do obrazárny se vchází z nábřeží, kolem dvojice sfing.

Česká filharmonie se stala samostatným tělesem r. 1901. Od roku 1919 ji vedl Václav Tallich. Další vynikající, světoznámí, dirigenti České filharmonie byli Karel Ančerl a Václav Neumann. Po roku 1989 řídil filharmonii Jiří Bělohlávek a další ..

Rudolfinum

Rudolfinum