8. Kostel sv. Havla, Karmelitáni

Za krále Václava I. dostalo Staré Město hradby. U hradeb na Starém Městě vzniklo r. 1232 tzv. Havelské město. Mělo Havelskou bránu (nyní na Můstku) a velké tržiště, které začínalo u Uhelného trhu a končilotrhem Ovocným. Během času zaplnily tržiště západně od kostela sv. Havla soukenické kotce až k Uhelnému trhu, v dvojím krytém podloubí. Časem se tu prodávalo i jiné zboží než sukno.

Na Havelském tržišti se odehrávala i velká oslava při příležitosti korunovace Karla IV. r. 1347. Nynější domy stojí na místě delší řady soukenických kotců, na místě kratší řady kotců stojí Česká spořitelna. Kotce byly postaveny ve tvaru baziliky, dlouhé 130 m a široké 23 m, ke každému krámku vedla dvířka a výkladní okno. Kotce zvané menší, tam kde stojí Spořitelna, byly r. 1738 upraveny na divadlo, kde se střídaly kočovné společnosti německé, vlašské a anglické. Divadlo sloužilo až do roku 1782, kdy byly kotce opět používány. Česká spořitelna byla postavena r. 1894 podle plánů Ant. Wiehla a Osvalda Polívky.

Kostel sv. Havla byl založen r. 1234 jako farní kostel Havelského města. Ve 14. století byl přestavěn na vrcholně gotickou basiliku. Z té doby jsou boční lodi. Karel IV. věnoval kostelu lebku sv. Havla, jako vzácnou relikvii, kterou získal ve švýcarském klášteře St. Gallen. Sv. Havel (lat. Gallus) byl irský mnich, který působil v oblasti Bodamského jezera. Zemřel r. 650. Je po něm pojmenován kanton a město St. Gallen ve Švýcarsku. V kostele sv. Havla působili Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže, Jan z Pomuku a krátce i Jan Hus. Roku 1627 se zde usadili obutí Karmelitáni, které původně povolal Karel IV. k P.M. Sněžné. Hlavní prostora kostela a věže byly zbarokizovány pod vedením Martina Luraga. R. 1668 se kostel stal jedním ze čtyř hlavních chrámů pražských. R. 1729 byla na průčelí vybudována zvlněná stěna ve slohu iluzivního baroka (P.I. Bayer).

Na průčelí jsou sochy pěti karmelitských světců a Jana Nepomuckého. Na sousedním pozemku postavili klášter Karmelitáni r. 1671. Stavitelé kláštera byli M. Lurago a Jan Dom. de Orsi. Josef II. klášter zrušil r. 1786.

Kostel je třílodní se dvěma věžemi.

Na hlavním oltáři je obraz P. Marie s Karmelitány a s rodinou Leopolda I., jehož autorem je Jan Ondřej Liška, z r. 1696. Obraz má duchovní i světský rozměr. Sochy sv. Tomáše a sv. Forsiniho jsou od M.V. Jäckela. Pod obrazem je svatostánek s beránkem. V kněžišti jsou dva velké obrazy Narození a Nanebevzetí P. Marie.

Vpravo od oltáře je kaple P.M. Karmelské. Obraz v květinovém věnci je připisován K. Škrétovi, který má zde náhrobek a je v kostele pohřben( zemřel 1674).

Vlevo od oltáře je kaple sv. Václava, v níž je umístěna Kalvárie od F.M Brokoffa z r. 1726. Oltář je hrobem, lebka je symbol Golgoty, vzadu je freska dvou lotrů. Po stranách jsou sochy evangelistů s jejich symboly:

  • Matouš - anděl
  • Marek - lev
  • Lukáš - býk
  • Jan - orel

Křtitelnice v kapli je z r. 1523. Varhany mají sochu proroka Eliáše, sochu Naděje a Víry. Kazatelna, nahoře je socha sv. Havla. V kostele na zdech je cyklus obrazů ze života P. Marie, autorem je syn Karla Škréty. Portálek v kněžišti, gotický s podpisem Johanes Pomucini. Sakristie je zdobená sgrafity, vykládaným nábytkem a obrazem od K. Škréty - sv. Tomáš Akvinský.

Řád Karmelitánů

Karmel (ovocný sad, úrodná zahrada) se nazývá ve Starém zákoně pásmo hor asi 20 km dlouhé u Středozemního moře v Palestině. Arabové nazývali Karmel pohořím proroka Eliáše, jemuž byla vystavena na vrcholu svatyně. Neobyčejná úrodnost okolní půdy, lesnatý ráz pohoří( cedry a duby) a čarovný pohled z vrcholů do roviny to byly důvody, které činily Karmel slavným již ve Starém zákoně. Prorok Eliáš shromáždil na vrcholu národ izraelský, zřídil zde Jehovovu svatyni, jež později proslula jako věštírna.

Roku 1156 zde byl založen Karmelitský klášter. Za Napoleona byl klášter přeměněn v nemocnici, r. 1821 byl zcela zničen, ale roku 1828 znovu vystavěn v moderním italském slohu.

Karmelitáni – řád mnišský založený v Palestině r. 1156, sv. Bertold sjednotil poustevníky i křižáky, kteří se usadili na posvátném místě, na hoře Karmel.

Sv. Albert, jeruzalémský patriarcha, vytvořil r. 1209 karmelitánskou řeholi, potvrzenou roku 1226 papežem. Útisk ze strany Saracénů byl důvodem, proč Karmelitáni koncem 13. století opustili Karmel a začali svoji řeholi šířit do Anglie a do dalších zemí Evropy.

První oblastí bylo Skotsko a Irsko. Generálem řádu se stal P. Šimon Stock z Hertfortu. Karmelitáni pěstovali pobožnost k P. Marii ( první chrám na Karmelu jí byl zasvěcen) a ta byla nově podnícena zavedením mariánského škapulíře. Věřili, že kdo bude oděn do tohoto roucha, neokusí ohně věčného, ale pobožně zemře.

Řád Karmelitánů se posléze rozšířil do Francie a do střední Evropy.

Do Čech byl uveden zásluhou Karla IV., který založil Karmelitánům klášter u P. Marie Sněžné.

Řád se v dalších stoletích reformoval, je založen na odloučenosti od světa a na chudobě.

Byly založeny i kláštery ženské. Mezi Karmelitánkami vynikla sv. Terezie z Avily (zemřela r. 1582), zakladatelka kláštera bosých Karmelitánek v Avile ve Španělsku. Jejím úsilím bylo zreformováno 17 klášterů ženských a 15 mužských. Další reformátor byl sv. Jan z Kříže.

Karmelitáni v Praze: r. 1347

  • u P. Marie Sněžné
  • u sv. Havla
  • u sv. Fabiána a Šebestiána, Liboc

Karmelitáni bosí: r. 1624

  • u P. Marie Vítězné, Malá Strana

Karmelitánky v Praze: r. 1656

  • u sv. Josefa, Malá Strana
  • u sv. Benedikta, Hradčanské

Josef II. řád zrušil.

Roku 1908 brněnský biskup povolal Karmelitány z Vídně ( v Čechách nebyl ani jeden) do opuštěné kaple Karmelitánů ve Vydří.

Nyní mají Karmelitáni 18 členů a působí ve Vydří, v Olomouci, v Praze a v Praze- Liboci.

Kostel sv. Havla

Havelské náměstí