30. Chrám sv. Víta

Z Nerudovy ulice stoupají k Hradčanskému náměstí Radniční schody. Vznikly v 2. polovině 17. století a u jejich paty byly postaveny sochy sv. Jana Nepomuckého od M.J.Brokoffa z r. 1709 a sv. Josefa, dílo neznámého sochaře z r. 1714. Hradní rampa vede směrem na Hrad. Byla vylámána ve skále v r. 1638 – 44 podle návrhu G. Matteiho Z. Bussim de Campione a vystavena r. 1683 Santinem de Bossi. V nice pod rampou je bronzová socha Evy od J. Štursy z r. 1908, zde postavená r. 1948.

Na rampě je sloup se sousoším P. Marie Einsiedelnské z konce 17. stol. A vedle ní stojí zbytek sousoší sv. Václava, které stálo původně na Karlově mostě. Byla sem přenesena r. 1791, nyní kopie od Č. Vosmíka z r. 1906.

CHRÁM sv. VÍTA

Chrám byl založen Karlem IV. na místě staré románské basiliky, která ve II. polovině 11. století nahradila rotundu postavenou sv. Václavem. Karel IV. začal stavět katedrálu r. 1344, po povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Projekt katedrály vypracoval Matyáš z Arrasu, podle vzoru katedrál francouzských. Do konce svého života v r. 1352, postavil Matyáš z Arrasu závěr chrámu, tj. osm a půl pětibokých kaplí a příslušnou část katedrálního ochozu s arkádami chóru ve slohu francouzské gotiky.

Termín katedrála má dvojí význam: církevní a architektonický. Z církevního hlediska je katedrálním kostel, který náleží biskupskému či arcibiskupskému stolci, v architektonickém pojetí je katedrála typem kostela, v němž je ochoz s věncem kaplí za hlavním oltářem. V ČR jsou tyto katedrály: sv. Vít v Praze, sv. Bartoloměj v Kolíně, sv.Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory a chrám sv. Barbory v Kutné Hoře.

Nástupce Matyáše z Arrasu Petr Parléř do r. 1399 postavil zbývající pravoúhlé kaple a chodbu ochozu, nad arkádami ochozu triforium, okenní stěnu chóru, klenbu a spodek věže se Zlatou bránou. Provedl plastickou výzdobu chrámu. Synové Parléřovi postavili věž do výše pod dnešní galerii do r. 1406. Husitské války stavbu zastavily. Hotový chór byl uzavřen stěnou 32 m vysokou s rozetovým oknem, vše bylo v 16. stol zazděno. Tato stěna byla odstraněna r. 1924 po dokončení celé stavby. Jednota pro dostavění chrámu, založená r. 1843, dokončila stavbu chrámu. R. 1873 byl položen základní kámen k dostavbě. Projekt vypracoval J. Mocker, po jeho smrti r. 1899 pokračoval K. Hilbert. Roku .1929 byla stavba slavnostně dokončena a vysvěcena v době výročí Svatováclavského milénia.

Průčelí katedrály od J. Mockera se dvěma věžemi 82 m vysokými bylo založeno J. Mockerem a dokončeno K. Hilbertem. Nese 14 soch světců a Karla IV., pod růžicovým oknem je poprsí J. Mockera, K. Hilberta, Z. Wirtha a F. Kysely od V. Suchardy (1929).

Hlavní vstup do katedrály tvoří tři portály s bronzovými dveřmi. Prostřední tympanon představuje Ukřižování a Vrhání kostek o roucho Kristovo, na tympanonu levého portálu je Kladení do hrobu a na pravém je Nanebevstoupení Páně. Na bronzových vratech jsou lité reliéfy. Na středních jsou výjevy ze stavby katedrály od r. 925 do r. 1929, na bočních to jsou výjevy ze života sv. Václava a sv. Vojtěcha.

Hlavní loď. V průčelí je růžicové okno, dokončené r. 1915, vitráž Stvoření světa, podle F. Kysely. Chrám je dlouhý 124 metrů, výška 33 m a největší šířka je 60 metrů. Klenba hlavní lodi se nazývá síťová a ve střední Evropě ji poprvé použil Petr Parléř.

První kaple vlevo je kaple Bartoňů z Dobenína. Na stěnách je mozaika zobrazující skutky milosrdenství. Od r. 1989 je zde sousoší sv. Anežky České od K Stádníka. Na oltáři stojí gotická archa z doby 1390.

Kaple Schwarzenberská. Na oltáři je pozdně gotický triptych z počátku 16. století zobrazující Klanění tří králů. Pochází z Čimelic a byl sem darován Karlem ze Schwarzenberka. Vitráž dle K. Svolinského, námět - Historie ostatků Jana Nepomuckého.

Kaple nová arcibiskupská. Je v ní od r. 1909 hrobka posledních pražských arcibiskupů. Vitráž v okně kaple je pozdně secesní práce A. Muchy z r. 1931. Představuje scény ze života sv. Cyrila a Metoděje. Na stěně nad oltářem je renesanční malba Nanebevzetí P. Marie z r. 1593, práce B. Sprangera. Vedle kruchty, přístupná z kůrové kaple je nová sakristie, vybudovaná J. Mockerem a K. Hilbertem. V ní je depozitář mešních rouch. Na stěně jsou kopie osmi bust z triforia. V boční lodi je umístěn velký oltář, nad ním je velký řezaný krucifix od F. Bílka z r. 1899. K nové sakristii přiléhá pseudogotické schodiště, které vede ke staré pokladní komoře. V pokladní komoře je chrámový poklad svatovítský, založený ve středověku.

Kruchta je od B. Wohlmuta z r. 1559. Pod kruchtou je kůrová kaple sklenutá bohatou síťovou žebrovou klenbou. Vchod do kůrové kaple pod kruchtou je třemi vyřezávanými dveřmi. Krajní jsou raně barokní, zdobené postavami evangelistů a českých patronů. Prostřední dveře jsou novou prací Š. Zálešáka z r. 1929. Na kruchtě jsou varhany z r. 1763 od A. Gärtnera z Tachova. Kruchta původně uzavírala hlavní loď Parléřova chrámu a při dostavbě byla přenesena na nynější místo. Přejdeme doprostřed chrámu. V křížení je na konzolách osm postav českých patronů, (Václav, Vojtěch, Ludmila, Zikmund,Jan Nepomucký, Vít, Prokop, Norbert) zlacených, v nadživotní velikosti, dílo F. Preise z r. 1699.

Chór je osvětlen novými okny z r. 1940, podle kartonu Maxe Švabinského. Zobrazuje Nejsvětější Trojici, vlevo Madonu se Spytihněvem (zakladatel svatovítské baziliky) a se sv. Václavem a s Karlem IV. ( vpravo). Pod okny chóru je triforium, podokenní sloupová chodba, vyzdobená sochařskou galerií členů lucemburské rodiny a stavitelů chrámu. Je to řada jednadvaceti pískovcových poprsí, vytesaných do r. 1385 členy parléřovské hutě. V čele chóru stojí novogotický hlavní oltář, z období dostavby chrámu (r. 1873). Na prvním pilíři vlevo je raně barokní kazatelna z r. 1618 od K. Bechtelera., Před chórem je královské mauzoleum, dokončené v r. 1589. Je vytesáno z rakouského mramoru. Na horní ploše je stojící Salvátor, ležící Ferdinand I., jeho choť Anna Jagellonská a jejich syn Maxmilián. Okolo mauzolea je renesanční mříž.

Obvod původního chrámu po levé straně:

Kaple sv. Zikmunda, či Černínská ze 14. stol. Postavena P. Parléřem. Je bohatě zdobena malbami. Oltář je barokní sloupový baldachýn, vytvořený dle J.E. Fischera z Erlachu. Pod baldachýnem je dřevěná rakev, na ní postava sv. Zikmunda.

Stará sakristie, uzavřená prostora, přístupná z chrámového ochozu.

Kaple sv. Anny, či Nostická. Výzdoba 19. stol., v oltářní predelle je zasazena raně gotická stříbrná ostatková deska( plenář) z r. 1266, z kostela sv. Martina v Trevíru, odtud uloupená za francouzské revoluce. Pro chrám ji daroval r. 1846 hrabě Nostic. Je to významná zlatnická práce, posázená drahokamy. Obsahuje 43 ostatků svatých. Na zdi pozdně gotický tabulový obraz Madona v růžovém keři z počátku 16. stol.

Kaple arcibiskupská. Původně Pernštejnská, s náhrobkem Vratislava z Pernštejna, nejvyššího kancléře, z konce 16. století. Od r. 1793 do 1901 zde byli pochováváni pražští arcibiskupové, jejich náhrobky jsou na stěnách. Naproti kaple je ve dřevě řezaný obraz Útěk Fridricha Falckého z Prahy v r. 1620, po bitvě na Bílé hoře, od K. Bechtelera z r. 1623. Před pilířem je bronzová klečící socha kardinála Bedřicha Schwarzenberka z r. 1895, dílo J.V. Myslbeka.

Kaple sv. Jana Křtitele. Roku 1364 ji postavil arcibiskup Arnošt z Pardubic. Průčelní okno představuje Madonu se sv. Antonínem poustevníkem a Janem Křtitelem. Dole je klečící postava Arnošta z Pardubic. Kaple je nově postavena ve druhé polovině 19. století. Oltář je postaven z opuky v novogotickém slohu r. 1876 na náklad císaře Ferdinanda Dobrotivého, dle nákresů J. Krannera( tumba) a J. Mockera. V arkádách stojí terakotové sochy sv. Jana Křtitele a sv. Cyrila od V. Levého a sv. Metoděje, který je jednou z prvních prací J.V. Myslbeka z r. 1870. Po stranách jsou gotické parléřovské náhrobky- vpravo Břetislava II. a Bořivoje II., z roku 1378. V kapli stával tzv. Jeruzalémský svícen, nyní je součástí svatovítského pokladu, který přivezl král Vladislav II. r. 1162 z výpravy do Milána. Proti kapli je obraz Jana Nepomuckého, odpírajícího prozradit Václavu IV. zpověď jeho choti. Barokní olejomalba z 2. poloviny 17. století.

Kaple P. Marie, dříve Největější Trojice či císařská, poněvadž ji založil císař Karel IV. Zde byla pravděpodobně zahájena r. 1344 stavba katedrály. Vysvěcena byla r. 1368, opravena r. 1903. Okna, novogotický oltář a nástěnné malby jsou z posledních let 19. století. Pracovali na nich J. Mocker, V. Mráz, J. Kastner, J. Schikaneder. Na břevnu nad kaplí je skupina Kalvárie od D. Altmanna z Eydenburku z r. 1621.

Kaple sv. Ostatků, dříve Saská či Šternberská. Založil ji r. 1356 saský vévoda Rudolf, jehož kamenný znak je na levé straně kaple. Okna jsou z r. 1878, návrh F. Sequens a J. Mocker. Představují Madonu, české patrony a různé světce. Na západní straně jsou zbytky gotické malby Klanění Tří králů, z doby kolem r. 1376. Oltář má gotickou kamennou menzu ze 14. století, v němž je řada relikviářů s ostatky svatých, z nichž jsou mnohé z bývalé sbírky Karla IV. Po stranách kaple jsou kamenné tumby, vpravo Přemysla I.vlevo Přemysla II. s postavami ležících králů, dílo P. Parléře z r. 1373, kdy byly jejich ostatky přeneseny z baziliky Spytihněvovy. Na pilíři kaple je jedna z dělových koulí z obléhání Prahy Bedřichem Pruským z r. 1757. Zlacená kutá mříž je z r. 1731.

Kaple sv. Jana Nepomuckého. Vpravo mramorový náhrobek s ležící postavou, dílo parléřovské huti z r. 1370. Okna ze života sv. Jana Nepomuckého, Navštívení P. Marie, sv. Filipa, Erharda, Otýlie a Jakuba. Konec 19. stol. Na stěnách jsou zbytky gotických maleb z r. 1380. Na oltáři v zasklené skříni je dřevěná rakev s ostatky sv. Vojtěcha a sv. Pěti bratří. Po stranách skříně jsou čtyři stříbrné bysty sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Cyrila z r. 1717 , dílo zlatníka R. Ranzoniho. Na pilíři vedle této kaple je na konzole umístěna pozdně gotická socha Madony, česká práce, z počátku 16. století. V ochozu před kaplí je stříbrný barokní náhrobek sv. Jana Nepomuckého z r. 1736. Navrhl jej vídeňský architekt J.E. Fischer z Erlachu. Na mramorovém soklu, zdobeném reliéfem Svržení světcovo do Vltavy jsou dva andělé nesoucí rakev, na níž klečí světcova postava. Okolo náhrobku jsou čtyři vázy a sedící alegorické postavy Mlčenlivost, Moudrost, Síla a Spravedlnost. Nad náhrobkem je zavěšen baldachýn, darovaný Marií Terezií, s čalouny , jejichž cípy nesou stříbrné figury letících andělů.

Kaple sv. Maří Magdalény, či Valdštejnská, podle arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. Na stěně vlevo jsou zbytky gotických maleb z doby kolem 1378: P. Marie, sv. Bartoloměje, sv. Jakuba a neznámé světice, před nimiž stojí donátoři. Na ostatních stěnách jsou obrazy ze života sv. Máří Magdalény od Z. rudka z r. 1907. Po stranách kaple jsou náhrobníky dvou stavitelů chrámu: Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Před kaplí na ochozu je řezaný obraz Pustošení chrámu svatovítského kalvinisty za vlády Fridrich Falckého z r. 1619. Řezba je dílem K. Bechtelera z r. 1623.

Chrámová předsíň z doby kolem r. 1350 je také přístupná zvenčí gotickým portálkem. V prostoru předsíně visí gotický řezaný krucifix z r. 1400. Na horní části předsíně je královská oratoř, vybudovaná B. Riedem z Pístova r. 1493, zdobená propleteným větvovím. Dole na svorníku je monogram Vladislava Jagellonského. Na zábradlí jsou znaky Zemí patřící Habsburkům.

Kaple sv. Kříže. Byla založena podle návrhu Matyáše z Arrasu před r. 1352, dostavěna P. Parléřem. Okno je z r. 1869: Na šikmé stěně kaple jsou zbytky gotických maleb. Představují Trůnicí Madonu s klečícím králem a královnou s postavami svatých. Pod malbou je oltář s poprsím sv. Jana Nepomuckého, z r. 1729. Nad oltářem na stěně je krucifix z cedrového dřeva v baroku opatřený stříbrnou korunou. Vedle oltáře na zdi je tabulový obraz Pravé podoby Kristovy (veraikon) v malovaném rámu, s postavami českých patronů z doby kolem r. 1400. Na protější straně je obraz Triumfu Kristova a dvoustranný obraz Glorifikace sv. Jana Nepomuckého a Svržení J.N. do Vltavy dílo římského malíře O. Vicinelliho. Obraz byl nesen jako korouhev v Římě při svatořečení sv. Jana r. 1729. Pod těmito obrazy je schodiště do vykopávek starších staveb chrámu sv. Víta. Z dvorany vede chodba do královské krypty, která leží pod mauzoleem v hlavní lodi chrámu. Zde je m.j. i sarkofág Karla IV.

Kaple sv. Ondřeje či Martinická. Postavil ji Petr Parléř. Nástěnné malby představují život sv. Ondřeje, od F. Sequense z r. 1884, který také navrhnul vitráže v oknech spolu s J. Mockerem. Pod oknem jsou náhrobky Jana Jiřího a Jaroslava Bořity z Martinic. Na pravé stěně nahoře je renesanční sloupový epitaf Jana Popela z Lobkovic. Kapli uzavírá ručně kovaná mříž z r. 1748. Podobné barokní mřížky, částečně zlacené, ze stejného roku mají všechny další kaple chrámového ochozu.

Kaple svatováclavská. Vrcholné dílo české gotiky. Byla zbudována současně se založením chrámu Matyášem z Arrasu, jako volně stojící čtvercová stavba, přístupná portálkem ze severní strany. R. 1364 byla dobudována Petrem Parléřem do dnešní architektonické podoby. Na jejím místě bývala od počátku svatovítská rotunda, kde byl r. 935 pohřben její zakladatel, sv. Václav. Spodní část stěn kaple je obložena ametysty, chrysoprasy a jaspisy v počtu 1345. Mezi ně je vložen cyklus maleb znázorňující výjevy utrpení Kristova. Tento pašijový cyklus začíná a končí nad oltářem kaple, který má původní gotickou tumbu, na níž je vytesána postava sv. Anny a další dvě postavy. Nad těmito malbami je podokenní římsa a nad ní je další cyklus maleb, zobrazující výjevy ze života sv. Václava. Socha sv.Václava stojící na římse je vytesána z opuky a je dílem Petra Parléře a jeho synovce. Uprostřed kaple stojí gotický kamenný náhrobek sv. Václava ze 14. století na soklu zdobeném zlaceným štukem a českými drahokamy, do secesního ornamentu sestavený V. Suchardou. Okna byla nahrazena r. 1968 plastickými vitrážemi S. Libeňského a J. Brychtové. V koutě kaple pod oknem je věžovitý pozlacený relikviář, pastoforium, z r. 1375. V protějším koutě je renesanční bronzový svícen se sochou sv. Václava pod baldachýnem, zhotovený H. Vischerem r. 1532. Svatováclavská korouhev je z r. 1929, zhotovená dle návrhu J. Fanty. Křtitelnice je z roku 1716.V koutě kaple, pod okny , je portálek vedoucí ke schodišti do korunovační komory. Železné dveře jsou od G. Matouška z r. 1867.

Česká koruna pro krále: Jen pro osobu byl první král z českých panovníků Vratislav II( jako král Vratislav I.) r. 1085 a Vladislav II.(jako král Vladislav I.) r. 1158. Trvale byl prvním králem Přemysl Otakar I. Tehdy se korunovační klenoty staly symbolem české státnosti. Karel IV. dal korunovační klenoty znovu vyrobit a v jeho době již byly ukládány tam, kde jsou dnes.

Příčná loď. V ní je největší okno v chrámu od Maxe Švabinského, z r. 1907. Na boční stěně příčné lodi je řada prostých náhrobků ze 16. – 18. století. Na nároží vedle svatováclavské kaple je pozdně gotická Madona z Plzeňska z doby kolem 1500. Před nárožím kaple stojí velká mramorová socha Krista od Č. Vosmíka. U chrámového pilíře, proti vstupu do kaple sv. Václava je památník polního maršála hr. Leopolda Šlika z r. 1723, navržený J.E. Fischerem z Erlachu a realizovaný F.M. Kaňkou, za spolupráce M. Brauna.

Kaple Hazenburská je velké věži chrámu. Založil ji r. 1396 P. Parléř. Byla nazvaná podle arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazenburku, který tu byl pohřben r. 1411. Kaple byla do r. 1541 otevřená do prostoru chrámu . Dnes je přístupná portálem. V koutu u vchodu je schodiště, které vede do velké zvonové věže, v níž jsou hodiny a největší zvon v Čechách, zvaný Zikmund ( 15 kg).. Věž je zakončena renesanční helmicí, na níž je upevněn tři a půl metru vysoký pozlacený český lev. Z ochozu věže je nádherná vyhlídka. Hodiny mají dvojí ciferník. Jeden zobrazuje hodiny, druhý minuty.

Kaple Thunská. Okno z r. 1927 navrhl F. Kysela. Na levé straně kaple je oltářík Ukřižovaného mezi anděly z r. 1580. Vedle oltáříku je portálek, který vede do předsíně kapitulní knihovny. Kapitulní knihovna obsahuje vzácné rukopisy.

Kaple sv. Ludmily. Západní stěnu pokrývá mozaika Křtu Kristova v Jordáně, provedená podle kartonu Maxe Švabinského r. 1955. Okno, zobrazující seslání Ducha svatého je práce stejného autora. Po levé straně je novogotický oltář z r. 1849 a na něm socha sv. Ludmily od E. Maxe. Na stěně vpravo je obraz Ukládání do hrobu, italská práce ze 17. stol. Kaple je uzavřena zlacenou mříží s drobnými plastickými skupinami, které zobrazují výjevy ze života sv. Ludmily, dílo J. Horejce, z r. 1938.

Vnější podoba katedrály zaujme zejména bohatostí gotického opěrného systému. Opěrné oblouky, pilíře, fiály a chrliče jsou úžasné zejména z Jiřského náměstí. Z jižní strany je mozaika Zlaté brány. Představuje Poslední soud. Uprostřed je Kristus, soudící živé i mrtvé, pod ním klečí jako přímluvčí zemští patroni a ještě níže klečí Karel IV. se svou manželkou Eliškou Pomořanskou. V levém i pravém poli se za hříšníky přimlouvají apoštolové a pod nimi jsou znázorněny výjevy Vzkříšení a Zavržení. Mozaika byla vytvořena r. 1371 ze štípaného křemene a skla, dle návrhu italských mistrů.