36. Kostel sv. Mikuláše

O kostelu sv. Mikuláše na Malé Straně se hovoří jako o nejkrásnější barokní památce Prahy.

Kostel sv. Mikuláše s přilehlou kolejí a s profesním domem postavili Jezuité, kteří přišli do Čech r. 1555. Byli povoláni císařem a měli do náboženského chaosu v Čechách vnést řád. Jezuité obecně vynikali pokorou, organizačními schopnostmi a hlavně – byli vyjímečně vzdělaní. Zakladatelem řádu byl sv. Ignác z Loyoly. Jezuité se objevují na Malé Straně r. 1625. Roku 1683 vypukl na Malé Straně mor (morový sloup před kostelem, na náměstí, byl postaven na místě, kde se lidé scházeli v době moru ze zdravotních důvodů na otevřeném prostoru náměstí, mimo uzavřených prostor kostelů, aby zabránili šíření nákazy).

Kryštof Dienzenhofer, stavitel západní části kostela začal stavět své dílo v těžišti malostranské kotliny. Na stavbě chrámu pokračoval až do roku 1711. Stavba byla přerušena, jakmile se dosáhlo - na východní straně - úrovně starého kostela sv. Mikuláše ( z r. 1283). Byla postavena zeď před příčnou lodí a sloužily se zde bohoslužby. Po určité době začal na východní části kostela s kupolí pracovat syn stavitele K.I.Diezenhofer. Na závěru celého kostela, včetně dokončení věže ( 1755) se podílel i zeť K.I.D., Anselmo Luragho. Vnitřní dokončení kostela pokračovalo až do sedmdesátých let 18. století. Naposledy byla vyzdobena r. 1771 kaple sv. Anny. Stavba kostela byla provázena mnoha neshodami, hlavně s malostranskými konšely. Např. věž kostela přesahuje do chodníku, který nepatřil Jezuitům, ale Malé Straně. Jelikož na věži původního, starého kostela byl hlásný, který tu zastával důležitou službu pro obec, byla věž, po mnoha sporech přiznána Malé Straně, jak svědčí i znak umístěný nad jejím portálem. Vedle věže ve výklenku je socha Víry od I.F. Platzera. Od roku 1948 sloužila věž jako pozorovatelna STB. K potřebám STB sloužily i podzemní prostory pod kostelem, které byly po roku 1989 urychleně vyklízeny..

Ke kostelu se na severu připojuje Jezuitská kolej, postavená v r. 1683 podle plánu G.D. Orsiho na místě dvanácti domů, školy a kostela sv. Václava. Rizalit na konci řady ( velké okno) u ulice Nerudovy naznačuje průčelí bývalého kostela sv. Václava, který tu stál již roku 1309. ( Rotunda sv. Václava zde stála již r. 1100.)

Průčelí kostela se skládá s konvexních a konklávních prvků, je tím docílen úžasný prostorový efekt. Je to iluzivní baroko římského směru. Je zdobené 4 sochami Západních otců: sv. Ambrož, sv. Řehoř, sv. Jeroným a sv. Augustýn (drží hořící srdce - typický znak pro Jezuity). Nad prostředním portálem je znak Františka z Kolowrat, finančního podporovatele stavby, nad ním je Říšský orel. Nahoře jsou sochy sv. Petra, sv. Ignáce, sv. Pavla a sv. Fr. Xaverského. Ještě výše jsou vázy s hořícími plameny- opět symbol Jezuitů. Do kostela vedou tři portály, každý se žulovými schody, nad nimi jsou tři veliká okna.

Celý kostel je zdoben umělým mramorem, sochy jsou převážně dřevěné, silně zlacené

Boční kaple vlevo je sv. Barbory (patronka šťastné smrti). Na stropě kaple je zobrazeno Oslavení sv. Barbory od Josefa Kramolína. Na oltáři je obraz světice od Ludvíka Kohla. Iluzivní malby, které napodobují i okno, ze kterého hledí do kaple mladý Jezuita.

Chorety, postranní balkony, v celém kostele jsou propojeny s profesním domem, kudy chodili studenti ze sousední koleje na bohoslužby do chrámu.

Další kaple vlevo je sv. Aloise znázorňující lásku k dětem.

Kaple s oltářem sv. Ignáce z Loyoly. Na obrazech jsou Jezuité - sv. Ignác z Loyoly, zakladatel řádu (1534)( řád na vojenských základech). Sochy – sv. Ivan (pod skalou) a sv. Prokop. Ležící je štuková socha sv. Ignáce.

Kaple s oltářem sv. Michaela. Na oltáři je reliéf archanděla Michaela a několik plastik andělů od I.F. Platzera. Archanděl Michael bojuje s kacíři, s hříchem. Obraz P.M. Pomocné z r. 1765 je původně z kostela sv. Václava. a vznikl jako kopie slavného díla Lukáše Granacha (umístěný na menze.)

Oltář Navštívení P. Marie, na něm je malba Navštívení od F.X. Palka, skříňka s milostnou soškou P.M. Foyenské ( Jezuité ji sem přivezli r. 1629 z Belgie), plastiky sv. Jáchyma a sv. Anny. V nástavci jsou sochy sv. Zikmunda a sv. Ludmily.

Hlavní oltář. Ukřižování je od Karla Škréty (před r. 1646). Na bočním oltáři jsou dva relikviáře z 18. století. Nástropní malba je Poslední soud (Josef Kramolín) z 2. poloviny 18. století, hříšníci jsou svrhováni..

Pozlacená socha sv. Mikuláše je z r. 1765, od I. Platzera. Světec svírá zlaté jablko, klečící andělé drží biskupskou berlu a kříž. Na oltáři jsou sochy sv. Václava, sv. Víta, sv. Ignáce s pohanem a sv. F. Xaverského žehnajícího. F. Xaverský chtěl šířit křesťanství v Číně. Zemřel těsně před přistáním na území v Číny. Všechny plastiky jsou od I. Platzera.

Kupole v závěru chrámu (75 m) s freskou F.X. Balka, průhled do nebe.

Před kněžištěm jsou rokokové sochy u patek sloupů, otců Východní církve. Otcové západní a východní církve se rozešli r. 1054. Sv. Basilius, Cyril Alexandrijský, Jan Zlatoústý a Řehoř Mariánský. Nápisy na knihách jsou jejich hlavní díla (odtud Otcové)

Sochy ctností při pendativech :

  • Moudrost- had, zrcadlo
  • Síla – meč
  • Spravedlnost – váhy
  • Usmířenost, trpělivost – kůň na uzdě, ovečka

Mezi tím osm Blahoslavenství.

Nástropní freska kostela je Oslava sv. Mikuláše, od J.L. Krackera z r. 1761, patří svým rozměrem k největším v Evropě. Sv. Mikuláš byl biskupem v Miře (Turecko) Jeho ostatky byly převezeny r. 1095 do italského Bari. V čele fresky je hrobka v Bari s postavou sv. Mikuláše, který rozdává olej potřebným. Na pravé straně je freska o osvobození nevině odsouzených, kteří jsou za přítomnosti císaře Konstantina r. 313 vyváděni z vězení. Na protější straně jsou lodě v přístavu s obchodníky i s námořníky. Sv. Mikuláš je patron obchodníků, námořníků, potřebných a hladovějicích.. Je také patronem Ruska. Jeho atributy jsou 3 zlatá jablka, 3 zlaté měšce ..

Oltář sv. Josefa je vpravo od hl. oltáře. Smrt Josefa z r. 1760. Jan Křtitel s pasteveckou holí.

Kaple vpravo sv. Jana Nepomuckého . Obraz sv. Jana Nepomuckého od I. Raaba. Sochy sv. Václava a sv. Víta.

Kaple sv. Františka Xaverského. Smrt F.X. od F.X. Balka. Na námět tohoto obrazu napsal Jakub Arbes Romaneto Svatý Xaverius. Na menze stojí socha sv. Prokopa.

Kaple sv. Kateřiny. Rokokový oltářní obraz od I. Raaba. Jeden z jeho nejvíce obdivovaných obrazů. Znázorňuje mystické zasnoubení sv. Kateřiny. Sochy po stranách – sv. tekla SV. Markéta ( I. Platzer)

Kaple sv. Anny..Kaple první vpravo od vchodu do kostela. Obraz sv. Anny je od neznámého autora, byl přinesen z původního kostela sv. Mikuláše.

Varhany na kruchtě mají 2500 píšťal+ skříně, vše vytvořil jeden autor – Tomáš Schwarz. Nad varhanami je freska hold andělů a sv. Cecílie od F.X. Balka.

Kazatelna je nejkrásnější barokní v Praze. Pravý i umělý mramor, po stranách Víra, Naděje a Láska (mateřská). Na kazatelně je stětí Jana Křtitele.

Velké sochy uprostřed: císař Theodorius (s helmou), Tyros ( Perský král, který osvobodil Židy z babylonského zajetí), císař Konstantýn, vítěz nad pohanstvím.

Zvonice. Z původních 4 zvonů se zachoval jeden původní zvon sv. Mikuláše z r. 1576. Další tři byly přelity r. 1873.

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše