43. Tržiště, nemocnice pod Petřínem

Za domem u Zlatého hroznu v ulici Karmelitské č. 516 stávala gotická brána Újezdská z doby kolem r. 1257, která přetrvala i nové opevnění z doby Karla IV. a stála až do roku 1727, kdy byla z větší části zbořena.

Na nároží Karmelitské ulice a Tržiště je rozlehlý dům Vrtbovský, vystavěný na místě dvou domů z 16. století. Po popravě Kryštofa Haranta z Polžic přešel dům na Sezimu z Vrtby, který ještě přikoupil dům sousední a r. 1631 vše přestavěl do dnešní pozdně renesanční podoby. Jeho vnuk Jan Josef z Vrtby vybudoval na místě vinice za domem barokní terasovitou zahradu, jejímž autorem je F.M. Kaňka. Na nádvoří Vrtbovského domu, před vstupem do zahrady, je socha Atlanta a dvou alegorií od M.B. Brauna na Kaňkově bráně. Zahrada má trojhranný půdorys, na jehož nejvyšší a nejužší terase je štukovaná stěna, původně malovaná. Na vstupu do zahrady je voliéra a Sala terrena s malbami V.V. Reinera. Od téhož autora je též freska na nejvyšší vyhlídkové terase zahrady. Na terase jsou vázy a sochy antických bohů od M.B. Brauna. Vrtbové drželi dům do roku 1799, r. 1807 byl odkázán chorobinci na Karlově. V letech 1886 – 1889 zde bydlel malíř Mikoláš Aleš. Zahrada byla kompletně zrekonstruována r. 1993 – 1998.

Od domu Vrtbovského se táhne Tržiště, vzniklé v 2. polovině 14. století, po rozšíření Malé strany za přemyslovskými hradbami. Roku 1784 byly do ulice Tržiště přeneseny masné krámy z Malostranského náměstí. Na Tržišti je pozoruhodná stavba paláce Schönborského ( 365), do r. 1795 palác Colloredovský, dnes sídlo velvyslanectví USA. Jeho dnešní podoba vznikla podle návrhu J. Santiniho r. 1715. Řezaná vrata paláce jsou již z doby 1657, kdy palác obýval vojenský velitel Prahy Rudolf Colloredo. Za palácem je rozlehlá zahrada, zřízená již po roce 1650. Na jejím vrcholu je gloriet, původně viniční dům, do dnešní podoby upravený ve 2. polovině 19. století.

Čelní stranu Tržiště tvoří dům U Ježíška ( 303), nízká raně barokní stavba ze 17. století. Od tohoto domu jde ulice Břetislavova, kde bylo obydlí proslulé truhlářské rodiny Nonnenmacherů a dále ulice Vlašská. Vlašská se nazývala proto, že v celé této končině se usídlila kolonie vlašských přistěhovalců, hlavně umělců.

Vlašská ulice ústí do malého náměstí, kde na pravé straně stojí dům Černý slon (331), přestavěný po r. 1739 zetěm K.I. Diezenhofera A. Luragem, který tu bydlel a r. 1765 zde zemřel.

Po levé straně stojí palác Lobkovický, postavený r. 1707. Dnes je zde velvyslanectví SRN. Architektem je G.B Alliprandi, 1753 připadl palác Lobkovicům. Augustin Josef dal přistavět r. 1769 druhé patro paláce. Členité je hlavně zahradní průčelí paláce, se středním válcovitým rizalitem, jehož přízemí tvoří Salu terrenu. Za palácem je rozlehlá terasovitá zahrada. Bylo zde vysázeno první alpinium v Čechách. Na terase vyhlídkové cesty stojí pomník Jaroslava Vrchlického, z r. 1960.

Nemocnice pod Petřínem, kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského

Ve 2. polovině 16. století směřoval do celé střední Evropy silný proud italských kameníků, zedníků, sklenářů a dalších řemeslníků. V r. 1575 založili v Praze Vlašskou kongregaci a tato kongregace zřídila v Praze špitál ( Sv. Karel Boromejský byl od r. 1559 byl milánským arcibiskupem.) Špitální budova je rozlehlá s arkádovým dvorem a kamennou fontánou uprostřed. R. 1777 byla rozšířena o dům K. Šporka. Boromejky přišly sem do Prahy r. 1837 z Nancy. R. 1942 byly budovy špitálu změněny ve společenské středisko Italů žijících v Praze. Po roku 1989 byla Nemocnice Pod Petřínem vrácena kongregaci milosrdných sester sv. Jana Boromejského. Nemocnice stojí na velké zahradě s letohrádkem. V zahradě nemocnice je sousoší Piety od J. Brokoffa z r. 1695, přenesené sem z Karlova mostu, kde byla nahrazena sochou Maxovou.

Špitální kostel sv. Karla Boromejského byl zbudován D. Bosim r. 1617 jako sálová raně barokní svatyně, bohatě zdobená štukaturami z poloviny 17. století. Kostel byl zrušen r. 1789, jeho zařízení bylo prodáno do kostela ve Velvarech. R. 1839 byl kostel znovu obnoven. V kostele jsou obrazy V. Kandlera a sochy V. Levého. Na fasádě, vedle hlavního vchodu je ve štukovém rámu umístěn obraz Milosrdného Samaritána, připomínající hlavní zaměření špitálu.

Za Italským kulturním střediskem je Šporkův palác z r. 1664. V tomto traktu, patřícím nyní Boromejkám, je kaple sv. Notburgy, upravená kolem r. 1880.

Za Šporkovým domem je dům U Nejsvětější Trojice, do dnešní podoby přestavěný bohatým kameníkem O. Krannerem. Vedle něho stojí socha sv. Jana Nepomuckého a půvabný klasicistní domek, postavený r. 1761. V těchto místech stávala již na začátku 12. století vesnice Obora s kostelem sv. Jana Křtitele a s kostelem sv. Matěje. Kolem kostelů byl hřbitov, kde byli pochování významní osadníci osady. Začátkem 19. století oba kostely zanikly a na jejich místě stojí obytný dům.

Karmelitská ulice, kostel P. Marie Vítězné

Chrám Panny Marie Vítězné byl postaven do malého sadu pod Petřínem. Stojí na místě chrámu Nejsvětější Trojice, který postavili němečtí luteráni r. 1613. Nové průčelí kostela bylo zřízeno r. 1644 při barokizaci kostela, kterou prováděli Karmelitáni. Při této radikální přestavbě, po převzetí kostela od německých luteránů ( po Bílé Hoře) byla změněna orientace kostela. Svatotrojický kostel měl totiž vchod ze západní strany, od Petřína. R. 1634 byla přistavena věž kostela.

Klášter Karmelitánů patřící ke kostelu (528) byl zrušen r. 1784 a kostel byl proměněn ve farní( fara č. 385).

Kostel P.M. Vítězné je významná raně barokní sálová stavba.

Památkou světové proslulosti je soška Pražského Jezulátka, španělská práce ze 16. století, darovaná sem r. 1628 Polyxenou z Lobkovic. Soška je umístěna ve stříbrné skříni z r. 1741.

Milostné Pražské Jezulátko se stávalo bohatým. Jeden jeho zázrak stíhal druhý a stejně tak rostl i počet ctitelů a dárců. Jezulátko mělo zlaté koruny, říšské jablko a spoustu šatiček a košilek. Většina těchto oblečků je velmi cenná. Jsou na nich našité perly, drahokamy, jsou protkávány zlatem a stříbrem. Šatník Pražského Jezulátka je neustále doplňován a obměňován. Nejvzácnější šatičky darovala Jezulátku císařovna Marie Terezie. Snad je sama i šila a vyšívala..

Na hlavním oltáři je socha Madony od J. Čapka. Za oltářem je chór, kdysi Karmelitánů, nově upravený v 1. polovině 19. století nákladem knížat Rohanů.

Na bočních oltářích sv. Josefa, Jáchyma a Anny jsou z r. 1722 obrazy od P. Brandla, od něhož je i obraz Šimona Stylity v chóru kostela. Na oltáři vlevo je obraz sv. Jana z Kříže od M. Zimprechta z r. 1669 a na oltáři sv. Terezie vedle něho jsou sochy od J.J. Bendla .

Kazatelnu vytvořil r. 1679 malostranský truhlář M. Nonnenmacher. Pod kostelem je rozlehlá krypta s rakvemi karmelitánů.

Vedle průčelí kostela stojí jeho původní portál, z doby kolem r. 1612, který stával v kostele před přestavbou na petřínské, západní straně kostela.

Na sever od kostela nad domem č. 381 stojí ve dvoře zajímavá socha sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Býval zde hřbitov špitálu pod Petřínem.

Průčelí kostela se tyčí nad nízkou terasou s balustrádami z 1. poloviny 19. století.

Naproti kostelu stoji Rohanský palác, (386) dnes ústřední budova Ministerstva školství. V paláci je krásný taneční sál, jehož sloupová architektura je odvozena z interiéru vídeňského Hofburgu. V 1. polovině 19. století se dostal palác do vlastnictví knížete Charlese A. Rohana. Palác je postavený na místě čtyř domů B. Wohlmutem r. 1567 pro hraběte Griespeky.

Hlavní část Ministerstva školství je v rozlehlých budovách naproti Rohanskému paláci, původně kláštera Karmelitánů ( 528).

Vrtbovská zahrada

Nemocnice pod Petřínem, kaple Milosrdných sester

Šporkův palác