Obsah

50. Náměstí Republiky, Obecní dům, Hybernská ulice, Prašná brána

Náměstí Republiky ( dříve Josefské náměstí) vzniklo u hradeb Starého Města při staré cestě, vedoucí z Celetné ulice přes Prašnou bránu do ulice Hybernské směrem na Kutnou Horu.

Prašná brána je monumentálním vstupem do Starého Města., je vysoká 65 metrů. Její stavba začala r. 1475. Od roku 1478 vedl stavbu Matěj Rejsek. Bránu stavěli Staroměstští jako součást opevnění a jako také jako dar králi Vladislavu Jagellonskému, aby byla ozdobou Králova dvora v sousedství. Pražané nesli finanční náklady stavby a na věž nechali vytesat nápis: Ke cti a slávě města a obyvatelům. Zapomněli na prvotní důvod ke stavbě, který měl vyjádřit úctu, či spíše zdvořilost ke králi. Brána měla ale ještě v r. 1608 prozatímní krov. Během dalších let se nazývala branou sv. Ambrože, Horskou, Odranou a od roku 1715 Prašnou, skladoval se v ní prach. Architekt Josef Mocker provedl koncem r. 1886 celkovou rekonstrukcí Prašné brány podle vzoru Staroměstské mostecké věže. Tím byla brána zachráněna před úplnou zkázou.

Prašná brána

Začátek Královské cesty, která vedla z Králova dvora na Hrad začíná zde Prašnou branou až na konec Královské cesty, který je u Staroměstské mostecké věže..

Půdorys věže tvoří čtverec, jehož strany severní a jižní jsou ohraničeny plnými zdmi, na straně východní a západní je brána zalomená lomeným obloukem. Oblouk končí na straně západní Rejskovým poprsím, na straně východní poprsím obrněného rytíře. Rejskův autoportrét na straně Celetné ulice zůstal jako jediná výzdoba původní věže. Místnosti v obou patrech jsou projektovány jako obytné, pavlačí byly spojeny s Královským dvorem. Nad římsou dělící první patro od přízemí je kružba kolem celé věže na způsob galerie.

V ose prvního patra je bohatě zdobené dvoudílné okno, zakončené nahoře fiálami a štítem, ve kterém je český lev a pod oknem znak staroměstský. Po obou stranách věže jsou výklenky, na západě Přemysl II. a Karel IV., na východě Jiří a Vladislav II.. Ve čtyřech rozích jsou Ctnosti panovnické, obklopené znaky zemí. Nad nimi jsou čtyři oblouky, na podstavcích 4 andělé. Ve druhém patře jsou dvě dvoudílná okna, nad nimi jsou prostupující oblouky. Ve výši druhého patra jsou sochy světců českých a uprostřed Kristus ( vých) a P. Maria ( záp). Věž je ukončena cimbuřím a kryta stanovou střechou.

Králův dvůr, dům „U věže“ byl koncem XIV. století přeměněn v královskou rezidenci. Byl sídlem Václava IV., který se zde usadil kolem roku 1383. Posléze byl dvůr za husitských bouří pobořen, znovu byl obýván za králů Albrechta, Ladislava, Jiřího a Vladislava II., který dvůr opustil. Králův dvůr byl velmi rozsáhlý, vyplňoval trojúhelník mezi Celetnou a Králodvorskou ulicí, od brány sv. Ambrože k bráně sv. Benedikta. Hlavní vstup do dvora byl z Celetné ulice. Dvůr pustl, v 17. století byl na jeho místě arcibiskupský seminář a později kasárna, roku 1902 byl zbořen.

Na místě Králova dvora byl r. 1911 postaven secesní Obecní dům, podle projektu Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Na výzdobě šesti sálů a reprezentačních místností se podíleli významní čeští umělci z počátku 20. století - Alfons Mucha, Max Švabinský, Jan Preisler, František Ženíšek, Mikoláš Aleš, J.V. Myslbek, a Josef Mařatka. Obecní dům slouží jako dějiště významných reprezentačních, společenských a kulturních událostí v Praze. Po otevření roku 1911 měl objekt několik pozoruhodností: největší elektricko – pneumatické varhany z celého Rakouska – Uherska, elektrické a hydraulické výtahy, moderní vybavení kuchyní a vůbec první použití linolea.. Velkou část svítidel zhotovila podle návrhů Františka Anýže firma Františka Křižíka. V Obecním domě proběhla významná jednání, hlavně v roku 1918 v souvislosti s vyhlášením Československé republiky a také v r. 1989, kdy zde proběhla jednání mezi Občanským fórem a KSČ. V letech 1994 – 1997 proběhla jeho generální rekonstrukce.

Půdorysem stavby je kosočtverec s diagonálou, ve které je Smetanova síň. Nad průčelní částí je kupole, pod ní luneta s mozaikou a níže balkon se světlonošem od Karla Nováka.

Mozaika Hold Praze je od Karla Špilara. Je to alegorie oslavující Prahu, do které autor umístil pražský znak a text Svatopluka Čecha: Zdar Tobě, Praho! Vzdoruj zlobě času, jak odolalas věky bouří všem! Po stranách mozaiky jsou umístěny plastiky od Ladislava Šalouna - Ponížení a Vzkříšení národa.

Roh budovy zdobí socha Matěje Rejska od Čeňka Vosmíka. Na levé straně průčelního křídla je pamětní deska na události roku 1918.

Z Celetné ulice je možné si prohlédnout na boční části postavy v krojích od Gustava Zouly, Josefa V. Pekárka, Antonína Štrunce a Eduarda Pickarda. Dále jsou na Obecním domě polopostavy Duch dějin ( Fr. Rous ml.), Rozsévačka a Žnečka ( Ant. Mára), Dudák a Rusalka ( Fr. Úprka), Písemnictví, Stavitelství, Sochařství a Malířství ( Ant. Štrunc). Na zadním rizalitu jsou alegorické postavy Drama a Hudba.

Obchodní dům Kotva

Vedle Obecního domu byla roku 1974, podle projektu manželů Machoninových, postavena Kotva. Dům sousedí s původním palácem Kotva z r. 1929, jehož autorem je Jan Žák. Stejnojmenné kino uvnitř mělo odsouvací strop.

Na místě obchodního domu Kotva stával románský kostel sv. Benedikta s branou sv. Benedikta, u něhož se usadila r. 1233 komenda řádu německých rytířů. V husitské době vše zaniklo. Od r. 1676 zde stála Premonstránská kolej sv. Norberta s kostelem. Celý areál byl zbořen r. 1928.

Kostel sv. Josefa

Na rohu ulice Na Poříčí stojí od poloviny 17. století Kapucínský kostelík sv. Josefa. Stavitel M. Mayer kostel postavil r. 1653. Je to prostá stavba, bez ozdob. Socha sv. Františka Serafinského z r. 1708 od F. Peisse, která stojí ve zdi kostela, stála původně na Karlově mostě. V chrámovém dvorku stojí socha apoštola sv. Judy Tadeáše, pomocníka v zoufalých situacích. K němu se upínají Pražané s prosbou o pomoc a jeho sochu obkládají děkovnými tabulkami.

V sousední klášterní budově, která byla přeměněna r. 1795 na kasárna, složil J. K. Tyl text české hymny. Nyní obchodní dům Palladium.

V interiéru kostela jsou dva obrazy sv. Antonína a sv. Felixe z r. 1653 od Karla Škréty. Na bočních oltářích. Nástěnnou malířskou výzdoby vytvořil V. Duchoslav r. 1862.

Hybernská ulice ( dříve Dlážděná), jedna z prvních dlážděných ulic v Praze, hned po založení Nového Města v r. 1348. Spojovala dvě brány, Prašnou a Kutnohorskou( Horskou). Nazývá se podle řádu Hibernů ( irských františkánů), kteří zde založili r. 1630 klášter a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie s věží, který dokončili r. 1659. K východu postavili jedno křídlo, k severu křídlo druhé. Klášter byl zrušen r.1786. (Císař Josef II. zrušil za 5 let 24 klášterů v Praze).

Kostel byl roku 1810 empírově přestavěn architektem Jiřím Fischerem a proměněn v celnici. Byla odstraněna věž a do průčelí byly postaveny dórské sloupy.

Dříve na tomto místě stával kostel a klášter sv. Ambrože, italských Benediktínů, založený Karlem IV. r. 1354, na památku jeho korunovace železnou lombardskou korunou v Miláně. Spravovali ho milánští Benediktíni, kteří pěstují zvláštní, ambroziánskou liturgii.

Na místě pěti středověkých budov byl postaven r. 1657 podle Carla Luraga barokní palác, dnes známý jako Lidový dům. V jeho držení se vystřídali Windischgrätzové, od roku 1798 Kinští a od roku 1881 Vídeňská pojišťovna. V roce 1907 palác koupila Česká sociálně demokratická strana. Pod vedením V.I. Lenina se zde v roce 1912 konala VI. Všeruská konference Soc. dem. strany Ruska. Po r. 1948 zde bylo Muzeum V.I. Lenina. V současnosti vlastní komplex ČSSD. Palác má pěkné zachované nádvoří.

Směrem k paláci U Hybernů je palác Swerts - Sporkův, původně ze 17. století, dnes přestavba A. Hafeneckera a I. Palliardiho z konce 18. století s plastikami Ignáce M. Platzera.

V souvislosti s Masarykovým nádražím zde vzniklo několik hotelů. V č. 2 ( 997) je to Saský dvůr, zvaný též u Zeleného orla. Vznikl na místě, kde stával dům, který patřil Jiřímu z Poděbrad. Pobýval zde např. P.I. Čajkovskij. Fasáda je od Leopolda Řenka z roku 1880.

Obecní dům

Náměstí Republiky