Obsah

66. Smíchov, Portheimka, kostel sv. Václava

Název Smíchov je odvozen od smíchání poddaných různých vrchností, které sem r. 1386 přivedli na své pozemky Kartuziánští mniši, aby tu obdělávali pole a zahrady. Smíchov stojí na území vesnice Újezd s bývalým románským kostelem sv. Filipa a Jakuba z 12. století. 2. června 1297 se zde konaly slavné korunovační slavnosti krále Václava II. Od té doby se tu říkalo Na Královské louce. Podél cesty z Malé Strany na Zbraslav a dále do Plzně bylo již v té době souvislé osídlení. Za Karla IV. byly na kopcích nad Smíchovem zakládány četné vinice. Kartuziánský klášter P. Marie byl za husitských válek zbořen. Po třicetileté válce byly ve venkovské krajině Smíchova osídlovány četné kopce a vršky usedlostmi a libosady: Perníkářka, Cibulka, Mlynářka, Kotlářka, Klamovka, Bertramka, Portheimka.. Smíchov se stal oblíbeným letoviskem nejen na svých svazích, ale i v nížině u Vltavy, kde si postavil svůj letohrádek K.I. Dientzenhofer (1730). Při stavbě Jiráskova mostu se octl na jeho předmostí, a tak byl zbourán.

K.I. Diezenhofer postavil pro svou rodinu r. 1725 na stejném pozemku směrem na západ i další stavbu, která se nazývá podle svých pozdějších majitelů z druhé poloviny 18. a 19. století Buquoyka či Portheimka. K Portheimce patřil i rozlehlý sad, který sahal až k Vltavě, kde později vznikla Botanická zahrada. Levá, jižní část Portheimky byla ubourána r. 1884 při stavbě kostela sv. Václava.

Ještě počátkem 19. století byla oblast Smíchova považována za místo přírodních krás. Od 19. století začal na Smíchov pronikat průmysl. Okolo továren se rozrostlo předměstí, které bylo nazýváno českým Manchesterem. Smíchov byl roku 1922 připojen k velké Praze.

Portheimka

Tento původně letohrádek v srdci Smíchova, postavil pro svou rodinu K.I. Dienzenhofer (1725), původně jako letní sídlo. Na výzdobě se významně podílel jeho blízký přítel a spolupracovník V.V. Reiner, především pak malbou stropní fresky v kopuli oválného mramorového sálu, lusthausu, představující Bakchovy slavnosti vína. Hlavní část letohrádku byla uprostřed, nad později dostavěnými křídly. Na průčelí jsou dvě hlavy z dílny A. Brauna: Den a noc. Od roku 1758 byl majitelem stavby hrabě František Leopold Buquoy, který ji přeměnil v rokokové sídlo. V zahradě se konaly zahradní slavnosti, v oranžeriích zrály pomeranče, ve fíkovnách fíky. Potom se z Buquovky stala hospoda, později továrna na cikorku. Roku 1830 ji koupili bratři Mojžíš a Juda Porgesovi z Porta, majitelé blízké Kartounky, kteří rozšířili letohrádek o dvě klasicistní křídla, z nichž jižní bylo později zbořeno. Císař Ferdinand V. odměnil bratry za zásluhy o průmyslový rozvoj Smíchova šlechtickým titulem von Portheim. Bratři Porgesové přijali křesťanskou víru, stali se protestanty. Roku 1872 jejich Kartounka vyhořela, na počátku 20. století byla zbourána. V 60. - tých letech byla Portheimka rekonstruována. Dnes je v majetku Prahy 5. Je zde galerie, kavárna, jsou tu pořádány společenské akce, koncerty a pod.

Kostel sv. Václava

Střed starého Smíchova byl na dnešním Arbesově náměstí kolem kostela sv. Filipa a Jakuba. Tento chrám byl v devadesátých letech minulého století zbořen a nedaleko něho se začalo se stavbou nového kostela, zasvěceného sv. Václavovi. Stavba této novorománské baziliky vedla k ubourání jižního křídla Letohrádku Portheimka. Smíchovský kostel sv. Václava je nejkrásnější pražskou církevní stavbou 19. století. Byl postaven podle projektu Antonína Barvitia r. 1885. Stojí na 7 metrů hlubokých základech, je to starokřesťanská bazilikální trojlodní stavba se dvěma věžemi, které jsou 50 metrů vysoké. Na průčelí je majolikový malovaný reliéf sv. Václava s anděly od Ladislava Šimka. Blahoslavený Hroznata a sv. Anežka jsou díla Čeňka Vosmíka, v nikách jsou sochy Cyrila a Metoděje. V předsíni kostela jsou dva bronzové památníky padlým v I. světové válce, vytvořené podle návrhu Čeňka Vosmíka. Postranní lodi kostela jsou odděleny od hlavní lodi čtyřmi sloupy s iónskými hlavicemi. V lodích je celkem 12 oken, v každé z nich je postava jednoho z Kristových apoštolů. Hlavní loď má vlastní okna a kryje ji zlacený, polychromovaný, dřevěný kazetový strop.

Hlavní oltář je dílem stavitele chrámu A. Barvitia. Celý oltář je z různých druhů kamene. Baldachýn, klenoucí se nad ním je ze dřeva. Malíř Josef Trenwald vytvořill předlohy pro mozaiky v hlavní apsidě, František Sequens 4 obrazy ze života sv. Václava za hlavním oltářem. Čtyři nástěnné malby ze života Krista v prezbitáři jsou od Sigmunda Rudla. Sochařská výzdoba je dílem Ludvíka Šimka, Čeňka Vosmíka ( sochy před hlavním oltářem – sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Ludmila), Emanuela Kodeta a Josefa Paši.

Kaple sv. Kříže vpravo od hlavního oltáře: sousoší Ukřižování je dílem L. Šimka, St. Suchardy a Čeňka Vosmíka. Sochy sv. Jana a Matky Bolestné z kararského mramoru jsou od Josefa Paši. Vpravo v kapli na zdi je obraz Pieta , autorem je Lev Lerk. Obraz je ze sbírky mimořádné osobnosti, faráře na zdejší faře – od Jana Pauliho.

Vlevo od hlavního oltáře je v postranní apsidě mozaika Korunování Panny Marie od Maxe Pirnera v novém stylu. Je to již symbolismus, se secesními prvky. Sochy sv. Františka a sv. Jana Nepomuckého jsou od Josefa Paši. Obraz na zdi je Madona - kopie z římského kostela St. Maria Maggiore.

Oltáře sv. Antonína a sv. Josefa ve střední části kostela jsou od Čeňka Vosmíka. 14 obrazů Křížové cesty je také dílo Sigmunda Rudla. Mozaiky triumfálním oblouku a v cípech nad chrámovými sloupy jsou vytvořeny dle návrhu Josefa Trenwalda. Kazatelna je dílo A. Barvitia z istrijského mramoru. V Křestní kapli je velká kulatá křtitelnice se sochou Jana Křtitele. Výzdobu Křestní kaple financoval starosta Smíchova Petr Fišer. Varhany kostela byly vyrobeny v Krnově.

Kostel sv. Václava