Obsah

83. Karlín

Karlín byl založen roku 1817, pojmenován byl podle manželky císaře Františka I., Karoliny Augusty. Zdejší zástavba byla nadčasově řešena podle projektu J. Fischera jako síť kolmo se protínajících ulic. Nejvýznamnější komunikací byla dnešní Sokolovská třída, dříve Hlavní, posléze Královská. S rozmachem průmyslu v 19. století vznikly v Karlíně podél řeky mlýny, loděnice, papírny... R. 1922 se stal Karlín součástí Velké Prahy.

Negrelliho viadukt

Stavba dle A. Negrelliho, J. Pernera, J. Köppa aj. Kardy, firma bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny. V době svého dokončení ( 1850)to byla největší železniční stavba a do r. 1910 nejdelší most v Evropě. Viadukt s 87 kamennými oblouky spojoval Masarykovo nádraží přes ostrov Štvanici s Bubny. Byl postaven jako součást Severní dráhy Olomouc – Praha – Drážďany. Do r. 2000 byl viadukt doplněn Karlínský spojovacím viaduktem, mostními oblouky a byly vykonány další úpravy.

Invalidovna

Barokní komplex vojenské invalidovny, vznikl r. 1737, dle K.I. Diezenhofera, na pozemcích řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Byla zde ale realizována pouze devítina projektu J.E. Fischera z Erlachu. Pražská invalidovna měla ( dle císaře Karla VI.)sloužit pro celou monarchii. Původně tady mělo najít domov 4000 osob, válečných invalidů i s rodinami. V blízkosti Invalidovny byla i výletní zahrada s hostincem. Místo zvané Růžové údolí vytvářelo mapu Čech stromy, keři a květinami. Potůčky naznačovaly hlavní české řeky, byly tu i modely některých hradů a dalších pozoruhodností. Po odchodu Jana Ferdinanda ze Schönfeldu do Vídně r. 1799 začalo toto místo pustnout. Určení Invalidovny sděluje busta hraběte Petra Strozziho ze Schrattenhalu, který r. 1664 založil nadaci pro vojenské invalidy. Plastika je od Mořice Černila( 1898). Dnes je v budově Vojenský ústřední archiv.

Invalidovna

Kaizlovy sady

v r. 1823 vznikla před budovou Invalidovny střelnice a vojenské cvičiště. Po přemístění střelnice do Kobylis se prostranství přeměnilo v park, pojmenovaný podle obhájce českého státního práva profesora JUDr. Josefa Kaizla. Bronzová socha Dívčí akt od Břetislava Bendy, mnoho dřevin.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje

Pseudorománský arciděkanský kostel postavený r. 1863 Ignácem Ulmannem dle arch. Karla Röslera. Patří mezi největší církevní stavby v Čechách. Sbírku na stavbu kostela pořádala Katolická jednota, přispěl i císař Ferdinand V. Dobrotivý. Kostel byl vysvěcen r. 1863, v době milénia příchodu slovanských věrozvěstů. Trojlodní svatyně s příčnou lodí a s dvojicí hranolovitých věží patří do raného historismu v Čechách. Průčelí zdobí 3 ústupové portály s profilovaným ostěním, v jejichž horní části jsou reliéfy Václava Levého. Na bronzových vstupních dveřích jsou výjevy ze života českých patronů od Ludvíka Šimka ( navržené Josefem Mánesem). Na arkádovém vlysu pod kruhovým oknem ve středu štítu jsou sochy od Čeňka Vosmíka. Uvnitř kostela jsou vitráže dle kartonů Josefa Mockera, Fr. Ženíška a Fr. Sequense, řezbářské práce od V. Žabky, nástropní a nástěnné malby od Josefa Matyáše Trenkwalda, Fr. Sequense, Petra Maixnera, Zikmunda Rudla a Bedřicha Wachsmanna. Obrazy na oltářích jsou od Josefa Mánesa a Antonína Lhoty. Autorem plastik je Josef Klíma. Varhany jsou z r. 1914. Kolem kostela sv. Cyrila a Metoděje vznikl roku 1867 park za finančního přispění průmyslníků Daňka, Riedla a Götze. Po delších stranách Karlínského náměstí jsou aleje z platanů, celkem zde roste 40 druhů dřevin.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje

Kostel sv. Cyrila a Metoděje - vstup

Lyčkovo ( dříve Riegrovo) náměstí bylo upraveno v r. 1998. Školní budova z r. 1906 byla postavena podle projektu Josefa Sakaře, ve stylu historizující secese. Průčelí zdobí motiv Svatováclavské koruny, socha sv. Václava a motivy z české historie.

Lyčkovo náměstí